Týden | 5.12.2011 | Rubrika: Kultura | Strana: 68 | Autor:
Vojtěch
Varyš
Čichoňovo „Slezský baroko"
Ústřední příběh je
jednoduchý: Martin pochází z Hlučínska, chvíli
studoval architekturu, pak se
vrhl na dějiny umění. Žije v Praze a
není úplně šťastný. Rázovitou rodinu
kdesi v Ludgeřovicích vnímá s
nadhledem, ale i úzkostí, stejně jako své
kořeny jako takové. Se
ženami to nemá jednoduché („svatba mu připadala jako
intelektuální
prohra, protože mu připomínala rodiče"). Při psaní disertace
o
nacistické architektuře narazí na novou lásku, studentku
archivnictví
Martinu, a díky ní na tajemnou postavu důstojníka SS a
projektantka Hanse
Kammlera. Mix češtiny, němčiny a hlučínského
nářečí je pozoruhodný rámec,
líčení těžké atmosféry Ostravy a
Hlučínska působí až příliš
romanticky.
Jinak je Slezský román nejsilnější v ostrých a
jednoduchých
postřezích („Já už to dělám desítky let", dí soukromý detektiv.
„Co
tím myslel?" přemítá hrdina. „Že byl estébák," na to hrdinka.)
Slezský
román zapadá do kontextu současné české literatury docela
dobře: zahleděním
do minulosti a nadšeným regionalismem připomíná
nedávno publikovanou knihu
Martina Sichingera Smrt Krále Šumavy;
odlišný pohled na konec druhé světové a
až potměšile sympaticky
vylíčení čeští Němci se objevují u Josefa Moníka v
románu Schweik it
easy; kunst historické pátrání po archivech a akademická
východiska
zase připomene efektní Knihovnu Jana Bažanta. Ale nejblíž má
Čichoň
k vynikající próze Jiřího Hájíčka Selský baroko. Hájíček -
na
půdorysu jižních Čech - rovněž líčil střet velkoměstského
intelektuála
s rodinnými zemitými kořeny a rovněž se zabýval
nedávnou a ne příliš vábnou
minulosti.
Žádné komentáře:
Okomentovat